SVÁTOSTI
  

  O TAJINĚ SVATÉHO PŘIJÍMÁNÍ

přeloženo z ruštiny z aršíku vydaného Svatouspenskou počájevskou lávrou

SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ - EUCHARISTICKÁ OBĚŤ

  Rozjímajíce o Nejsvětější Eucharistii, připomeneme krátce dogmatické učení o její podstatě.

Není pochyb, že Nejsvětější Eucharistie nás může usmířit s Bohem jenom tehdy, jestliže je v ní pod způsobou chleba a vína přítomen Sám Pán Ježíš Kristus, Jediný Přímluvce a Smírce lidského pokolení na Nebeském soudu. Kristus je dále přítomen v Eucharistii tak, že se nejen dává jako pokrm věrným, ale zároveň tak, že za ně přináší Sebe jako Oběť Bohu, protože bez oběti, jak říká Apoštol, není možné smíření s Bohem (Žd 9, 22). Kromě toho Eucharistie, jsouc Obětí jednorozeného Syna Božího, Ježíše Krista za nás, je zároveň i oběť Bohu z naší strany, protože kdyby nebyla, nemohla by nás smířit se spravedlností Boží. Eucharistie je konečně v nejtěsnějším a nejbližším vztahu s Obětí golgotskou, mimo níž není a nemůže být jiné oběti, dostačující k zadostiučinění za naše hříchy u Nekonečné spravedlnosti. Když jsme takto mluvili o Eucharistii, zapamatujme si: a) v Eucharistii je skutečně přítomen Sám Ježíš Kristus b) Eucharistie je opravdová a skutečná Oběť jednorozeného Syna Bohu Otci za nás c) je to i naše vlastní oběť d) je v nejtěsnějším vztahu k Obětí Kříže.

  Studium Božského ustanovení Eucharistie nám poslouží jako úvod k rozjímání o výše uvedených věcech; a studium toho, jakým způsobem se máme účastnit na Eucharistické Oběti, aby sloužila jako skutečný prostředek našeho smíření s Bohem, obsahuje i rozjímání o její podstatě.

BOŽSKÉ USTANOVENÍ EUCHARISTIE

  Nejsvětější Eucharistie má božský původ - byla ustanovena Samým Pánem Kristem. To nám dosvědčuje: 1) její zaslíbení Pánem - Jan, kap. 6. 2) samo její ustanovení, jak ji podávají evangelisté: Mt 26, 26 - 28; Mk 14, 22 - 24; Lk 22, 16 - 20; sv. Pavel: 1. Kor 11, 23 - 25.

PŘÍTOMNOST PÁNA JEŽÍŠE KRISTA V EUCHARISTII

  Při studiu přítomnosti Pána Ježíše v Eucharistii je důležité zkoumat:

1) samu skutečnou přítomnost  2) druh této přítomnosti

  1) Pravoslavná církev věří, že Pán Ježíš Kristus je v Eucharistii skutečně přítomen. Tato pravda je nezvratně založena na Svatém Písmě - viz uvedená místa z Evangelia i Apoštola, která je třeba chápat nikoli v přeneseném, ale v přesném, doslovném smyslu. Dále na Posvátné Tradici, k níž se vztahuje jednak učení církevních Otců o přítomnosti Pána Krista v Eucharistii, např. svatých Ignáce Bohonosce (List Smyrenským), Justýna Martyra (Apologie 1, kap. 26), Ireneje Lyonského (Proti heresím, kniha 4, kap. 18, 4 -5), Cyrila Jerusalémského (Mystagogické katecheze 4, 1 - 3 a 6), Jana Zlatoústého (Rozpravy o Evangeliu podle Matouše 82), Jana Damašského ( O pravé víře, kn. 4, kap. 13.); jednak učení celých koncilů - I. nicejského (325 A.D.), efezského (431 A.D.) a II. nicejského (787 A.D.)

  Všechna tato svědectví jsou uvedena v Rozpravách o svátostech biskupa Eusebia (str. 154 - 164). Proto jsou čirým bludem názory starodávných kacířů doketistů (v 1. stol.) i reformátorů (Viklefa, Zwingliho a Kalvína), a zvláště těch, kteří dnes učí, že chléb a víno po posvěcení zůstávají pouhým chlebem a vínem a jsou to jen symboly Kristova Těla a Krve.

  2) Pán Ježíš Kristus je v Eucharistii přítomen ne tak, že by pouze prostupoval chléb a víno (podle urážlivého učení lutherského), které zůstávají nezměněny, a pouze v nich, s nimi a pod nimi přebývá, ale je přítomen tak, že chléb a víno přeměňují, přepodstatňují , přetvářejí se v Samotné Tělo a Krev Pána Ježíše Krista (viz Katechismus sv. vladyky Gorazda, část III., kap. 3.).

  Na potvrzení pravdivosti tohoto učení můžeme uvést už uvedená místa z Písma sv., kde se přímo a jasně nazývá samotný chléb Tělem a samotné víno Krví Pána Krista; chléb a víno se nemohou stát Tělem a Krví Páně jinak, než přeměněním, přetvořením. V různých bohoslužebných řádech, ve všech starých liturgiích, nejen v Pravoslavné církvi, ale i u nestoriánů, eutychovců, syřanů, jakobitů i v Římské církvi, užívá se před posvěcením sv. darů modlitba k Bohu Otci, aby Duchem Svým Svatým přeměnil a přetvořil chléb v Drahocenné Tělo Kristovo a víno v Jeho Drahocennou Krev. Tak učí sv. otcové a učitelé církve: svatí Cyril Jerusalémský, Řehoř Nysský, Ambrož Milánský, Jan Damašský, Theodorét z Kýru, což shrnuje v Rozhovorech o svátostech biskup Eusebios.

  Z učení o přítomnosti Pána Krista v Eucharistii vyplývají následující závěry, které ještě jasněji ukazují způsob Jeho přítomnosti v této svátosti. 1) Chléb a víno se v Eucharistii ve vlastním slova smyslu přetvářejí v Tělo a Krev Páně. Protože je ale s jeho Tělem i Krví nerozlučně spjata jeho Duše, a s Jeho lidstvím nerozlučně, v jedné osobě sjednoceno Božství, je jasné, že Kristus Pán je v Eucharistii přítomen nejen Svým Tělem a Krví, ale celou Svou bytostí, tedy i Svou Duší a Božstvím. (Jan 6, 56 a 57, Jana Damašského „O pravé víře“, kniha 4., kap. 13.) 2) Ačkoli se posvěcené Dary drobí a rozdělují v Eucharistii, ale ve vlastním smyslu se to děje jen se způsobami (tedy látkou) chleba a vína, ne se samotným Tělem, které je spolu s Krví duchovní, oslavené a nesmrtelné, které neumírá (Ř 6, 9; 1. Kor. 15, 43 a 44), tedy se nemůže rozdělovat, porušovat a drobit. Proto se v každé částečce Svatých Darů nachází ne nějaká jedna část Těla a Krve Páně, ale tělo Kristovo je vždy a ve všem celé, a v každé, byť nejmenší částečce je přítomen celý Kristus ve Své Podstatě, tj. s duší i Božstvím, pravý Bůh a pravý Člověk. 3) Podobně, ačkoli byla Eucharistie konána a koná se na nespočetných místech na světě, Tělo Kristovo bylo vždy a všude jediné a právě tak i Jeho Krev. A všude je v Eucharistii přítomen jeden a ten samý Kristus, pravý Bůh i pravý člověk. 4) Že chléb a víno se skrze svátostné posvěcení přeměňují v pravé Tělo a Krev Páně, to znamená, že od okamžiku posvěcení sv. darů je Kristus přítomen v Eucharistii stále, nejen při samotném užívání a přijímání svátosti věřícími, ale i před a po přijímání. 5) Konečně, protože chléb a víno se v  Eucharistii přeměňují v pravé Tělo a Krev Páně, v nichž je stále přítomen Svým Božstvím, je jasné, že posvěceným darům sluší vzdávat úctu náležející Bohu.

SVATÁ EUCHARISTE JE OPRAVDOVÁ OBĚŤ NAŠEHO VYKUPITELE BOHU OTCI

  Pravoslavná církev, považující Eucharistii za nejvyšší svátost, věří a vyznává, proti mínění protestantů, že Eucharistie je opravdová a skutečná Oběť Pána Krista za nás Boží Spravedlnosti. Tato pravda je nezvratně založena na Sv. Písmu: je to proroctví Malachiášovo o Eucharistii jako Oběti (Mal. 1, 10 a 11), slova Pána Ježíše při rozmluvě o ustanovení Eucharistie (Jan 6, 57), Jeho slova při samém ustanovení Eucharistie (Mt. 26 - 28), slova apoštola Pavla, pronesená jako varování korintským před obětování modlám (1. Kor. 10, 18 - 21); ve Svaté tradici, která se tohoto týká, je vyznání Církve, že ona v Eucharistii přináší Oběť „pro vše a za vše“ (viz Božskou Liturgii). Svědectví koncilů - I. a II. nicejského, efezského, svědectví sv. otců a učitelů.

SV. EUCHARISTIE, JSOUC OBĚTÍ JEDNOROZENÉHO SYNA, JE ZÁROVEŇ I NAŠE OBĚŤ BOHU OTCI

  Pro potvrzení této pravdy musíme obrátit pozornost především na to, že Eucharistie - viditelným způsobem -přinášíme my sami, skrze posvěcené muže, vybrané z našeho středu, je přinášena naší vírou a láskou, které nás sjednocují s Pánem Ježíšem Kristem.

VZTAH OBĚTI EUCHARISTICKÉ A OBĚTI KŘÍŽE

  1) Co má společného Oběť eucharistická a Oběť Kříže? Oběma je společné to, že jsou ve své podstatě jedním a tím samým. I dnes se na oltářích církve přináší to samé Přečisté Tělo Páně, které trpělo na Kříži, ta stejná Přečistá Krev Jeho, která za nás byla prolita na Golgotě. Eucharistická oběť je neviditelně vysluhována tímže věčným Veleknězem Pánem Kristem, Jenž vykonal i Obětování Kříže (o čemž mluví i modlitba kněze u oltáře během Cherubínské písně).

  2) V čem se tyto dvě oběti liší? Na Kříži Pán Ježíš visel Svým Drahocenným Tělem a Krví viditelně jako Oběť Bohu Otci, v Eucharistii je přináší neviditelně a pouze pro nás a pod způsobami chleba a vína. Tam přinesl bez jakýchkoli prostředníků Vykupitelnou Oběť, tady, ač neviditelně, koná ji rovněž sám, ale viditelně se tak děje prostřednictvím pastýřů církve. Tam byla Oběť přinesena skrze skutečné zabití Beránka Božího, zde se děje svátostným přeměněním chleba a vína v Tělo a Krev Kristovu skrze Ducha Sv., bez bolesti, prolití krve a bez smrti. Na Kříži Pán Ježíš jednou přinesl Sebe v Oběť pro vykoupení světa; a eucharistická Oběť se od svého ustanovení konala, koná a bude konat do konce světa (1. Kor. 11, 25 a 26).

  3) Jaké jsou vlastnosti eucharistické Oběti? Jsouc, ve svojí podstatě, totožná s Obětí Kříže, je tato Oběť obětí slitovnou za všechny, žijící i zemřelé ve víře a pokání (1. Jn 1, 7 a 2, 2; Žd 9, 13 a 14; Gal 3, 13, Ef 2, 13 a 18, Kol 1, 19 - 21; Lk 22, 19 a 20).

Majíc sílu obměkčiti Boha ve vztahu k nám, má, očividně, i sílu vyprosit nám od Boha milosti všeho druhu; jsouc tudíž Obětí slitovnou, je zároveň i Obětí prosebnou a přímluvnou. Proto Církev, konajíc Eucharistii, prosí Boha nejen o smilování nad našimi hříchy, ale také si u Něj vyprošuje různé dary tělesné i duchovní které člověk potřebuje k životu (jako dobré počasí a zaopatření).

Dále: svatá Eucharistie je Oběť chvály a díkůvzdání, protože, jsouc totožná s Obětí Golgoty, která je jediným pramenem Božích dobrodiní pro nás hříšné, je pro nás předmětem věčné chvály a díkůvzdání Pánu. Proto v liturgii sv. Basila i sv. Jan Zlatoústého před posvěcením sv. darů Církev, vzpomínajíc velikého dobrodiní Božího, velebí a vzdává díky Sv. Trojici (Lk 22, 19 a 20; 1. Kor. 11, 23 a 24).

  Eucharistická Oběť je Oběť nekrvavá, bez utrpení, pouze upomínající, vykonávaná jako upomínka na utrpení a smrt Božského Beránka (viz Lk 22, 19 a 20, Liturgii, výnosy koncilů - I. a II. nicejského a efezského). Konečně je Obětí Duchovní, neboť je vykonávána Duchem Svatým, uskutečňuje se především a nejvíce v duchu a musí se sjednotit s duchovní obětí přinášenou v nitru každého člověka.
 

JAK SE MÁME ÚČASTNIT NA EUCHARISTICKÉ OBĚTI, ABY NÁS MOHLA USMÍŘIT S BOŽÍ SPRAVEDLNOSTÍ

  Skrze živou a srdcem procítěnou víru ve slitovnou sílu Kristovy smrti a ve tutéž sílu Eucharistie.

  Skrze zbožnou účast na Božské liturgii.

  Skrze Přijímání Těla a Krve Pána Ježíše Krista.

  Konečně, duchovním ukřižováním sebe sama s Pánem a pro Pána.

  Nakonec, po všem co bylo řečeno, je třeba, abychom měli v posvátné úctě Božskou liturgii, během níž se koná eucharistická Oběť jako čistý a dokonalý Chléb a Víno, na nichž se ona završuje; neboť „nad sluneční svit jasnější a čistší“ musí být ti, kdož ji konají; jak svatá a drahá nám mají být místa - Boží chrámy, a časy, kde a kdy se vykonává tato Boží služba. Jak vysoko, v mravním a náboženském smyslu, musí být ti, kdož se jí účastní, a jak musí být pozorní k dalším službám - večerní, jitřní a jiným, které nás na liturgii připravují.

 

Přeložil Jakub Jiří Jukl

Vydala pravoslavná církevní obec při chrámu sv Cyrila a Metoděje v Praze 2, Resslova ulice s požehnáním protopresbytera ThDr. Jaroslava Šuvarského 


© 1999-2017 PRAŽSKÁ EPARCHIE
 oficiální stránky pražské eparchie
  Šárecká 1065/36 Praha 6 - Dejvice
  mail: info@pravoslavnacirkev.cz, tel: +420 224 315 015
realizace: doublev design studio