|
Pravoslavný církevní kalendář by jsme mohli označit za jakýsi
prolog k životům svatých, protože uvádí výčty svatých, jejichž památka
se oslavuje v určitý den. Svatí jsou živoucím důkazem pravosti
pravoslavné víry-oni naplnili theologii v praxi, žili plně podle učení
Církve a svými činy a zázraky, které se děly jak za jejich života, tak
i po jejich zesnutí, dosvědčili, že pravoslavná víra je víra pravá a
slavná (jak se zpívá v jedné písni), věrná učení Ježíše Krista,
apoštolů a svatých otců. Můžeme uvést příklad sv. Ireneje Lyonského,
významného církevního otce, který psal své dílo před všeobecnými sněmy
a celým obdobím věroučných polemik, a přesto zachoval pravou víru,
dokonce vymezil hranice orthodoxie. Měl k dispozici pouze Evangelia,
apoštolské listy, raně křesťanské spisy a nakonec životy svatých. Na
základě těchto podkladů provedl vynikající theologickou syntézu. Zde
vidíme nesmírnou důležitost hagiografie.
Svatost je základním cílem
křesťanského snažení, celého našeho asketického života. A životy
svatých jsou jedním z nejlepších a nejpraktičtějších návodů. Církevní
kalendář je jedinečným souhrnem svatých všech dob a míst do jednoho
svazku. Určuje či spíše uchovává paměť, kdy svatí oslavili Boha
mučednickou smrtí nebo vstoupili do života věčného. Církevní kalendář
je jakýmsi pojítkem mezi životy svatých a bohoslužbami, kterými je
oslavujeme. Jeho důležitost je nesporná. Chceme veřejnosti představit
velký církevní kalendář, který neobsahuje pouze jednoho nebo dva svaté
ne jeden den, ale hned několik nebo i několik desítek. Jedná se o věc
u nás málo známou.
Budeme zde postupně uveřejňován tzv.
věčný kalendář oproštěný od výpočtů paschálie. Bude obsahovat pouze
výčet svatých nebo svátků na každý den. Nejprve budou uvedeni
významnější svatí, pokud nebude zrovna svátek, což je dělené podle
liturgického hlediska. Většinou se jedná o svaté významné z hlediska
celé pravoslavné Církve (nejčastěji z prvního tisíciletí existence
Církve), tedy, že nemají pouze místní význam. Poté budou následovat
další svatí podle chronologického pořadí. Svatí ze západní Evropy jsou
uváděni do doby velkého rozkolu (schismatu). Výčet uzavřou řečtí
(15.-19. st.) a ruští (20. st.) novo-mučedníci. V závorce může poté
být uveden řecký nebo keltský a britský kalendář-nečiníme tak proto,
že bychom chtěli zmenšovat důležitost těchto místních kalendářů, ale
proto, že naše místní pravoslavná Církev slaví některé svátky podle
ruské tradice a ne podle řecké (rozdíl je často pouze jeden den).
Na konci jsou kurzívou uvedeny duchovně významné osobnosti, které
nebyly doposud kanonizovány. Poté uvádíme i zázračné ikony Přesvaté
Bohorodice, které mají v ten den svátek.
Co se týká datumů, kalendář je podle
starého stylu. Nejprve je uveden datum, který připadá svátku
v občanském kalendáři, pak je uveden církevní datum, který lze nalézt
v bohoslužebných knihách. Je tak učiněno z praktických důvodů. Pokud
by někoho zajímalo, jaký je datum daného svátku podle tzv. nového
stylu, pak ať si nejprve přečte druhou číslici, a ta první bude
odpovídat datumu, kdy bude svátek slaven podle „starého“ kalendáře.
Kalendář obsahuje i čtení (úseky
Písma svatého čtené na jejich památku) významnějším svatým, která je
často těžké dohledat a v českých pravoslavných bohoslužebných knihách
nebo kalendářích jsou málokdy uvedena, a pokud ano, tak chybí tzv.
paremije, tj. čtení nejčastěji ze Starého zákona, jež jsou čtena před
samotným svátkem (nejčastěji navečer).
Významnost svátků a tedy i míra
půstu je odpovídající velikosti písma. Všechna zvýrazněná jména nebo
názvy svátků (tučné písmo velikosti 14) přinášejí zmírnění půstu na
víno a olej, pokud není Strastný týden nebo jiné postní svátky. Svátky
napsané tučným a větším písmem (velikost 16) přinášejí zmírnění půstu
na pokrmy z ryb. Tučné písmo velikosti 18 označuje svátky z Dvanáctera
největších svátků, kdy se půst ruší úplně, ať připadnou na jakýkoliv
den, pokud nejde o postní svátky.
Tento kalendář je kompilací kalendářů
několika místních pravoslavných církví (řecké, ruské, srbské,
americké), tak aby snesl všechny svaté na jedno místo-do kalendáře,
který se snaží být věrný místním datumům slavení každého svatého, a
který se jako jeden z mála snaží uvádět jména nejprve v původním tvaru
(v přepisu do latinky), což je velmi důležité zvláště při dohledávání
svatých v jazykovém prostředí jim vlastním, kdy jsou přeložená česká
jména často velmi vzdálená originálu a pokud člověk nezná původní tvar
jména (u překladů neuváděný), tak nemá ani šanci hledaného svatého
nalézt. To je důležité při studiu theologie, kde je potřeba znát jména
v řecké i latinské verzi, ale i při hledání ikon nebo životopisů
svatých můžou nastat komplikace, pokud nevíme jak se jméno píše
v originále.
Jména uvádíme nejprve v doslovném
přepisu, poté v podobě církevněslovanské (která je bližší původnině
než český překlad), u svatých otců bude následovat latinský tvar jména
a nakonec je zmíněna česká podoba jména. U méně známých svatých
uvedeme pouze původní tvar jména a český ekvivalent, pokud nějaký je.
U častěji opakujících se jmen nebudeme českou podobu jména uvádět.
Důležité je upozornit, že řecká jména jsou v pravoslavné církvi
tradičně čtena itackou výslovností, ne erasmovskou. Proto se jejich
tvary mohou lišit od podob jmen všeobecně známých v našich
zeměpisných šířkách. To má své důsledky i v církevní slovanštině.
Pravoslavná církev dělí svaté do
několika skupin, podle „stylu“ jejich života, proto je před každým
jménem uvedena zkratka, která vyjadřuje o jaký typ svatého se jedná.
Soupis zkratek bude uveden na začátku kalendáře.
Kalendář bude průběžně aktualizován,
pokud nalezneme skutečnosti, které tam chybí.
zpracoval hypodiákon Maxim (M.
Švancara), misijní odd. ÚMR
|
